ROZENÍ

Velké téma: Kde a jak rodit?  - Doma? v Porodnici? Nemonici?....V leže? Ve stoje? Pověšená? Položená? Ve vaně?...
 
Dle mé zkušenosti, je jedno kde rodíme... jde spíš o to, jak to máme nastavené uvnitř, zda důvěřujeme v přirozený a dobrý průběh porodu, zda důvěřujeme svému tělu- sobě, přírodě, zda důvěřujeme dítěti, ono se rodí! ...zda cítíme důvěru v to, co nás převyšuje....
Pak to jde samo:)
 
Dle toho, jak to máme uvnitř se to poskládá i navenek.
 
 
www.youtube.com/watch?v=60wZBMRUt0Q (vtipně podaná otázka přirozenosti)
 
PROSTOR PRO VAŠE SDÍLENÍ- viz níže diskusní forum
 
------------------------------------------------------------------------
 
Sdílím zde svoji zkušenost:):
 
Když to shrnu, nakonec jsem rodila tam, kde jsem vlastně ani rodit nechtěla. Ale tím, že jsem věřila-věděla, že se to děje dobře - byl to hezký přirozený porod, při kterém nám byly i okonosti kolem příznivě nakloněné... prostor jen pro nás, příjemný pan doktor porodník i sestřičky, muž tam byl se mnou, velká vana, volný vlastní pokoj, soukromí, syn hned u mně-nás...:)
Někde uvnitř mě malinko mrzí, že jsem si neustála, rodit doma (bylo by to hlavně po porodu, dle našeho přirozeného rytmu, rozhodla bych se sama, co s placentou,... Ale to je možná stejně jen záblesk ega, kdo ví? Prostě to nemělo být... Netrvala jsem si na tom, také týden před porodem jsme se stěhovali, bylo zimní období atd...) Cítila jsem, že tento porod by byl doma možný, ale také jsem věděla, že bude dobře ať budeme, kde budeme. Proto jsem to možná nechala úplně plynout. A tak to také bylo. Jsem vděčna za to jak to bylo-je, a že náš syn je zdravý:) a že se rodil, jako kdyby to nedělal poprvé:) Však on si zvolil, jak a kde přijde na svět. 
 
PODROBNĚ: (pokud by to někoho zajímalo blíže)
Neustála jsem si před rodinou svůj názor - rodit doma.
Nechala jsem to tedy plynout. 
1x jsme se s mužem podívali do jedné alternativnější porodnice v Hořovicích (45min na dojezd). Závěr: fajn, kdyžtak budu rodit zde.
Více jsem se o porod nezajímala. Jen pro představu jsem se podívala na fáze porodu, jak dlouho může trvat a další základní věci.
V den termínu -kolem 3h v noci- cítím, že se cítím nějak jinak, mírné bolesti v podbříšku/ ráno -kolem 7h - mi praskla doma voda
Aha, je to tu, ...sedíme s mužem v obýváku, dávám si dobrůtky a tak nějak kontrolujeme intervaly kontrakcí, které jsou 5-10min.
Volám do oné alternativnější porodnice, kde mi sdělují, že dnes mají STOP-stav (že se to stává tak 1x za 4roky):)- musím se smát -zkouška pokory?:)
Dobře, pojedeme tedy do velké moderní "nemocnice"!:( 5min od nás (pro porod doma jsem neměla domluvenou asistentku- nepřipravovala jsem se na něj). Do porodnice spěcht nemusíme - ještě si užívám domácího pohodlí.
Kolem 11h se kontrakce stupňují, raději vyrážíme. 
Příjem je trocuhu zdlouhavější a je přítomna i drobná bezohlednost k čekající mamince opírající se v kontrakcích o zeď. Také nedůvěra, zda mi opravdu praskla voda, když nemám vzorek, ale jakmile se na doktora vylil zbytek...uvěřil:) 
Posílají nás na "předporodní pokoj".
Naštěstí tam zrovna nikdo není- muž zůstává se mnou - (přesto, že ho chtěli poslat domů, že to ještě nebude) Žádám ho, ať zůstane, neb to cítím jinak. Zde mi už není moc do zpěvu, kontrakce i bolesti se stupňují.
Přemisťují nás na porodní sál, ve kterém jsme jen my. Občas přijde na kontrolu porodní sestra. K dispozici mám sprchu a velkou vanu. Voda mi opravdu ulevuje. (čas moc nevnímám - už je odpoledne)
Muž mi dává tichou i vtipnou i fyzickou podporu. Ač mu to nezvládám dávat najevo, jsem moc ráda, že tu je! 
Je to tu!!! Jsem zrovna ve vaně, cítím neovladatelné puzení, malé chce ven...:) voláme doktora, ten přibíhá a berou mě z vany. (trochu škoda) 
Tlačím, podporují mě, radí jak dýchat, tlačit...mám pocit, že nemůže projít, ale nakonec (asi na 7 tlačení) lup... a zdravý krásný syn je na světě!:) (po 19h podvečerní)
Čisté štěstí, dávají mi ho k srdci...:) těžko popsatelné...
Pak ho měří, váží (bohužel standardní postup), balí do plének, dávají ho muži- malý se uklidňuje, nepláče. 
Mě zatím šijí, což mi přijde více nepříjemné, než rození:(
Pak mi malého dávají, přikládám ho k prsu a jsme ve společném vítání další 2hodiny. Pak mě převáží na popordní odd.- muž je se mnou. A zrovna se uvolnil nadstandartdní pokoj - máme soukromí a klid. 

Pak mi malého přiváží a pak už je se mnou pořád:) Jsem vyčerpaná, ale nejde mi spát - pořád se dívám na ten zázrak

Také jsem na sebe hrdá, že jsem ustála i 2. a 3.noc, kdy malý celou proplakal (nové trávení a vyprazdňování), že jsem ho neodložila "nesympatické" sestřičce, která mi nabízela, že ho odnese, abych se vyspala. Ctím, že to bylo pro oba důležité...takové bezpodmínečné přijetí...
Jinak, nepříjemné byly kontroly a vizity v době, kdy jsem třeba konečně já i malý mohla spát...takový nerespekt k našemu rytmu, ale chápu, že v tom množství maminek to jinak nejde. Proto jakmile to jde- šupky domů!!! (nevěděla jsem, že jde podepsat revers a jít domů dříve, když je vše vořádku.)
Také bylo zásadní se rozkojit. To přišlo až po upřímné modlitbě 4.den, když jsme šli domů. (a modlila jsem se asi dobře, protože jsem pohodově kojila 3 roky:)))
 
Bohužel nutno zmínit, že muž měl malé "trauma" z porodu, ale čas už je trochu obrousil:) Pro mě tam byl opravdu podporou! A jsem vděčná, že se mnou příchod našeho syna sdílel.
 
Možná tedy vyvstává další OTÁZKA, zda muž k porodu, či ne? Ale to je prostě úplně individuální!!!
 
 
 
 
 

Diskusní téma: ROZENÍ

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek