Výchova?

Být sami sebou, nejlepší ve svých momentálních možnostech. Děti to vidí, vnímají, cítí, ... učí se Bytím samotným. Prostě následovat svoji intuici, neboť každé dítě je jiné, každý rodič je jiný a univerzální návod neexistuje. Ale každý ho víme! Máme ho v sobě! (jen se nesmíme nechat odpojovat, ovlivňovat názory a vlivy venkovními- Záleží do jaké míry jsme sami v sobě ustáleni.) Ano, existuje spousta popsaných rad a přístupů atd., ale stejně to nemá význam, pokud to sami necítíme a nevychází to z nás.

Být autentičtí, sami v sobě ustálení, v přijetí sebe, přijetí partnera, úctě a respektu k sobě, s vědomím svých neomezených možností i svých hranic, svých darů i stínů, být přítomni, žít naplno, úžívat si žitot...  Pak si můžeme užívat i být partnerem, být mámou, tátou...a vše výše zmíněné předávat a dávat mimoděk dětem.

Školí se na vše možné, vědomostí máme na rozdávání, ale jako osobnosti máme někdy sami, co dělat se sebou. Pojem "zdravá integorvaná osobnost" v úctě  a lásce k sobě i k opačnému pohlaví je trochu sci-fi. Pak se nedivme, že nemáme moc, co dětem ukázat a předat. Je-li "problém" u dítěte...nechápeme, kde se vzal a řešení hledáme u dítěte (nebo partnera). Ale ono většinou leží u nás! ZAČÍT MUSÍME U SEBE! (A třeba se i otočit a podívat se , co nám předali naši rodiče!)

Shrnula bych to: Co chceš dítěti předat - BUĎ TAKOVÝ TY, ŽIJ TAK TY SÁM!!!

DĚTI: Nejsou naše, jen si nás vybrali, abychom je milovali, pečovali, byli jim průvodci a dali jim prostor, který má však bezpečné hranice! Které jsou pružné dle toho, jak rostou. Až si sami zvolí... zcela se odpojí... a půjdou svojí cestou.

Kéž jdou jako "zdravě integorvané osobnosti" v úctě  a lásce k sobě i k opačnému pohlaví!